Tato stránka byla ověřena
Jde večer nádherný a západ hoří zlatem,
mha táhne údolím a měsíc vychází,
a noc jde velebná v svém rouše hvězdošatém
a vlídný anděl snů ji mlčky provází.
A ten, jenž seděl tu a mlčky dumal o ní,
dál s hlavou schýlenou jde smuten nocí sám.
Krok jeho zapadá… tak člověk hlavu kloní
a hledá na zemi, co vzlétlo ku hvězdám.
27.5.85
