Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/38

Tato stránka byla ověřena
36


Loučení.

Zas tedy v širý svět, v tu všední vřavu ulic…
 Vám s bohem, zahrady, kde přec jsem nebyl sám,
 kde se mnou byla’s ty, svou hlavu k mojí tulíc…
 Já hlavu kloním teď a tiše vzpomínám.

 Ó s bohem, lavičky, kde seděli jsme spolu,
 ó s bohem, procházky, jež náš jste zřely ples!
 teď suché listí jen už zvolna padá dolů,
 jak pod tou tíží snů má hlava padá dnes.

 Vy háje bez konce a hluboké a dumné,
 k vám letí píseň má s tou dumou v čele mém,
 s tou plachou vzpomínkou, když stála tady u mne
 v těch korun šumění, v tom dechu hlubokém.

 Ó jak jít do dáli a nevzpomínat na tě
 a snů těch zapadlých a blouznivých těch chvil,
 když v lásce oko tvé a západ planul v zlatě
 a peruť hvězdnatou k nám večer nachýlil.

 A my jsme snili tu, tvá bílá ruka malá
 v mé ruce chvěla se jak drobný, bílý květ,
 a noc v svém náručí nás vroucně objímala.
 vzplál azur hvězdami a touhou na rtu ret.

 To večer sladký byl a snivý, neskonalý
 a svatý, velký mír nám kanul v srdce níž…
 Ó lesy hluboké, proč teď se smutkem halí
 ta širá, širá pláň – a o čem, háji, sníš?