Tato stránka byla ověřena
34
Píseň.
Bylo to jako jara dech,
bylo to ještě sladší,
ba div, že na ten velký ples
to malé srdce stačí.
A bylo to jak slunný den
po dlouhém, dlouhém šeru
a jako hvězda zářivá
v opojném svatvečeru.
A když v ty jarní květy v ráz
dech vpadne podjesenní
a za hory den zapadá
a hvězdy není, není —
A když noc tmavá, zoufalá,
a z chmur se žhavě blýska: —
je div, že komu, jak zří v dál,
se po všem k slzám stýská? —
