Tato stránka byla ověřena
16
Den štěstí.
Ó neodcházej, zůstaň, zůstaň s námi!
Tak sotva duši paprsk dáš
a do neznáma zapadáš,
jak všecko zapadá mi,
ty dítě léta, krásný dni,
jen jednou ještě zpátky,
jen jednou zpět se ohlédni!
Mně vnořila se duše do pohádky.
A večer slavnou glorií
skráň milenky mé ovíjí,
ten úběl čela sladký —
a vlídná zář ta čistý sen
tká v plaché oko její,
v ten zrak, jenž vlhce zarosen.
A naši rtové, ti se lehce chvějí.
A ty, má milá, ke mně díš:
»Hle, zda teď duhu nevidíš
nad propastmi, jež zejí.
