Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/13

Tato stránka byla ověřena
11


Její jméno.

Tak jako jaro tiše slétá k zemi,
   tak hudbou kane do mých teskných dum
to jméno sladké… Srdce chvěje se mi
   a klesá v náruč vlídným snům.

A já dnes cítím po té době bědné
   a po těch letech trpkých, těžkých ztrát
kol svého čela nápěv písně jedné
   opojným dechem tiše vlát.

A byť ten nápěv byl jen sebe kratší
   a byť i záhy po něm přišel mráz,
ta jedna chvíle pro věčnost mi stačí
   a jednou se mi umře snáz.

A není-li víc život, jen žert pustý,
   kde darmo člověk po štěstí se ptá,
mně sladším bude, jejími kdy ústy
   jej Láska ke mně zašeptá.

A to, co bylo i co bude dravý,
   a hrozný zápas, který žitím zvem,
spíš ponesu a vítězný z té vřavy
   si vyrvu diadem.