Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/12

Tato stránka byla ověřena
10


List k duši.

Víc, nežli jen tvé sladké pousmání
 a než tvých očí tichá záře hvězdná
 a víc, než úsměv jara na tvé skráni
 mne okouzlilo: — je to duše plání,
 jež v oku září hluboká a bezdná.

 A píšeš mi, číš žití pukající
 že zvolna tobě z mdlé už padá dlaně…
 Vím, kde jsou srdce veliká a snící,
 tím bouří víc a více vášně hřmící
 a více zkoušky bůh vždy sešle na ně.

 Však čím víc bouří teď tvé čelo chvátí
 a mladou skráň, tím bůh má tebe radši,
 a čím víc hoře v mladé ňadro dá ti,
 tím spíše ví, že, až se jaro vrátí,
 to štěstí malých tobě nepostačí.

 A proto vítej všecky rány Joba
 a proto trp a v bolesti své němé
 si nezoufej… až přejde zkoušky doba,
 v den štěstí slavný sejdeme se oba
 a na svém srdci všecko nalezneme.

 Pak, drahá, půjdem spolu, v ruce ruku,
 a budem vědět, co tam na dně dříme,
 až na procházce, v stínu starých buků
 naslouchat budem vlastních srdcí tluku
 a k hlavě hlavu tiše položíme.