Noc tichá tak a snivé kouzlo hvězd,
ret, který líbá, oko, které plane,
ta zář tvých očí do těch bludných cest,
ty májové mé dítě milované,
můj miláčku, tvůj věrný pohled vroucí —
mé dítě! — Probůh, kde je ruka tvá?
Víc neslyším tvé srdce na svém tlouci
a ty jen hledíš — mrtvě se stěny.
A kolem divý, démonický rej
a cosi volá, pláče, zní a jásá — —
Ó nedívej se na mne, nedívej,
tvůj pohled srdce do krve až drásá,
ó nehleď na mne, ten tvůj pohled zebe,
ó nech mne, nech mne, já bych usnul rád,
má hlava pálí a zas vidím tebe
v svém náručí a chvím se nadarmo —
A ty jsi v dáli… šťastna… Já to vím.
tys daleko, dnes naposledy doma,
a ze sna šeptáš sladkým hlasem svým
tam jiné jméno… Chvěje ti to rtoma
a zítra, zítra… Půjdete tam spolu
a daleko kdes básník, žebrák, stín,
života zavře jednu kapitolu,
jež smírem ani štěstím nekončí…
Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/111
Tato stránka byla ověřena
109