Tato stránka nebyla zkontrolována
Rekonvalescent.
Hůl s kloboukem a otevřená kniha
tu se mnou leží z kraje paseky
a jak stín tmavý se září se stíhá,
mně před okem se zas ta chvíle míhá,
když se vším jsem se loučil na věky.
Když myslil jsem, že večer, který padá,
je v životě mém už ten poslední
a kol mé hlavy dlouhá stínů řada,
když v horečce si darmo člověk žádá,
ta dlouhá noc už kdy se rozední.
A člověk přece, přece, přece váhá,
přec jakás hrůza duši zachvátí,
v ten neznámý kraj v bázni krok se zdráhá, —
zde všecko znáš, leč kam jde tato dráha,
z níž víc se žádný, žádný nevrátí?
