Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/10

Tato stránka byla ověřena

Ona.

Do mých bludných cest
 — nevím jak to vše je —
 náhle kdosi leje
 tichou záři hvězd.
 Jak vše bylo, nevím, —
 leč v tom oku děvím
 tolik lásky jest.

 Ona — jak to říc’?
 ona má mne ráda,
 co mne tíží, hádá
 nad mou knihou sníc,
 plní moji duši
 a v života hluši
 s láskou jde mi vstříc.

 Odkud já ji znám,
 kdybych ptal se snivý, —
 nevím. V naše nivy
 zkad jde jaro k nám?
 Přišla, je tu u mne,
 jasní sny mé dumné,
 leje záři tam.