Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/86

Tato stránka nebyla zkontrolována

možná na nejlepší, by si pochulnala. Přijda s ní domů, powídá: „Nu kozičko, dnes si se hodně napásla?“

Ba napásla; nedal si mi také žádné dobroty, mám hladu dost.“

„I ty bezedná mrcho mlsná, tak ty tak, počkej, já ti dám dobrotu,“ rozzlobil se sedlák, wzal nůž a chtěl kozu zabit; ta se ale bránila, tak že jí jen půl hřbetu odřel, a potom ji wyhnal ze statku, by ho wíce nehněwala. Na polo odřená koza wběhla do lesa, a tam se w liščí díře schowala, majíc na mysli, že tam domácí paní nepustí.

Ta přišla brzy domů, a welmi se zhrozila, když tu tak podiwné zwíře, které poznati nemohla, spatřila. „Kdo je to w mé ložnici?“ wolá do wnitř.

„Já koza rohatá, na polo odřená, nikoho sem nenechám, každého potrkám!“ odpowěděka koza. —

Liška lekla se hlasu, a couwala zpátky. Smutná sedla nedaleko jeskyně, a přemýšlela o nenadálé události. Tu widí před sebou škwora w zemi wrtat a mrzutá hodí ho prackou od sebe.

Jen se na mne nehněwej a pryč mě neodhazuj, možná že bych ti mohl od twé mrzutosti pomoci,“ ozwal se čerwíček.

Když já sama si rady newím, jak bys ty mně,