Kdo snědl holoubátka?
Šewcowá upekla dwě holoubátka, jedno pro sebe a jedno pro muže, pěkně do zlatowa, postawila je na pícku a šla někam wen. Šwec zatím šil. Chwilkami zdwihl nos, a lokal do sebe libou wůni, jížto celá swětnice nadchnuta byla. Konečně ho zarazila wůně tak silně, že mu mlsawost déle na stoličce posedět nedala. Sotwa žena paty ze dweří wytáhla, byl se stoličky zhůru, a u pekáče. Dříwe wšak než pro jedno sáhl, naslouchal, není-li žena w síni, a to z té příčiny, že se ženušky bál. Zapíral to sice, ale bylo tomu tak a nejinak. Wenku bylo ticho, a šwec w čerstwosti holoubátko wytáhl a snědl. Mlsný jen když oblízne a hladowý když se nají, je staré příslowí. Šwec byl ale mlsný i hladowý, tudy nebylo jednoho holoubátka dost, proto se také bez dalšího rozmýšlení do druhého pustil, a bez wšelikých wýtržků je snědl.
