„Ba, ptej se na toho šibala, celá se zlostí třesu. Před chwilkou přijde mi pacholek powídat, že se hned wrátíš, já skočím chutě do sklepa pro ubrousek do truhly, zatím šelma kmotr wšecky tři holoubata z pekáče ukradl a s nimi pryč. Já něco takowého zahlídla, když se po sadu kmitl, ale kdožby ho dohonil!“
„I toť bych jaktěžiw do kmotra neřekl!“ diwil se sedlák. „Ale počkej ty nezdwořáku, ty zloději, přijď mi ještě jednou. Já se již na ty holoubata těšil, byly žluté jak mandle. — Ne, darowat mu je přece nemohu, kousek mi musí dát, aspoň kousek.“
A sedlák natáhl nohy, přeskákal dwůr i sad a uháněl za kmotrem, neustále křiče: „Jen kousek chci, ty šibale, jen kousek!“
Ale kmotr, když widěl sedláka za sebou běžet, chytl si uši a metal, co nohy stačily, tak že ho sedlák nemohl dohonit, a chuť na holoubátka na podruhé odložit musel. Mlsná selka se ale oběma kmotrům w duchu wysmála.
