Chytrost nejsou čáry.
K jednomu sedláku přišel kmotr jeho.
„Wítám tě, kmotře,“ řekl sedlák a potřepal kmotrowi rukou, „tyť si u nás již nebyl nepamětnou dobu, čím pak tě uctíme? Selko! zadus chutě tři holoubata, a než je upečeš, přines chléb, med a něco k zapití.“
Tak poroučel sedlák a selka se otočila na patě a běžela wen, by zadusila holoubata. Ještě je ale neměla oškubané, musel sedlák, proto že byl rychtářem, k nějakému řízení a kmotr zůstal sám.
„Nestýskejte si kmotře,“ omlouwala se selka, já budu s pečením hned hotowa, a sedlák se snad také co newidět wrátí. Chcete-li, wejděte zatím do sadu, máme zralé hrušky, budou-li wám po chuti.“
„Jen si jděte po swé práci; podíwám se tedy trochu do sadu“ řekl kmotr a šel tam. Selka si s prací pospíšila a než by si pomyslil, byly holoubata na pe-