snažně, tak líbě, že princowi srdce tlouklo. W tom sebou koník trhl a již nebylo rytíře widět.
Smutna, že se nemůže swému wyswoboditeli odměnit, wracela se Slawěna s otcem domů. Wšickni mysleli, že přiwedou rytíře, ale naděje opět je zklamala.
Nyní byli zase wšickni šťastni! To ale netrwalo dlouho, a nowý zármutek jim nastal. Jednoho dne dostal král wyzwání od sousedního krále k wálce. Ulekl se toho král welice, neboť wěděl, že je soused mnohem silnější. Hned tedy rozepsal listy, a poslowé se rozlítli na wše strany, by sezwali knížata a welké pány ke králowskému dworu na sněm. To se stalo w rychlosti a panstwo se sjelo co newidět. Král jim swou stížnost přednesl, a o pomoc je prosil, podáwaje za odměnu swé dcery. Kdož by se byl za takowou odměnu zdráhal? Wšickni se rozjeli, a slíbili že se w určitý den s wojsky swými dostawí. Nyní se chystalo wše k boji, a král sám chtěl swé wojsko do pole wésti. Předposlední den přijeli knížata, a držela se welká hostina; potom se rozloučil král s plačícími dcerami, přikázal ještě Bajajowi, by dal na wše pozor, a při zwuku trub a píšťal brali se do pole.
Bajaja byl slowa králowa poslušen, ke wšemu
