„I to může být prawda.“
„Zpomněl sem si, že máme w kuchyni motyku, a chutě sem wylezl wen, bych se wykopal.“
„To může být prawda.“
„Když sem wyšel, widěl sem běžet zajíce, a ten měl na krku cedulku.“
„To může být skutečná prawda.“
„A na té cedulce stálo, že pásl wáš táta s mým dědkem prasata.“
„To lžeš“ rozkřikl se král a wyskočil ze sesle.
„Že lhu? Tedy ste prohrál, a já dostanu peníze.“
Tu se král ulekl, a zpomněl teprw na swou sázku.
„Poslouchej, Honzo, já ti dám peněz dost, ale dceru tu ti přece dát nemohu; ty jsi selský a ona je princezna.“
„Jen mi dejte peníze, já se o waší princeznu neprosím, wímť o hezčím děwčeti.“
Král byl i s tou poklonou spokojen, dal Honzowi peněz co chtěl, a byl rád, že ho zbyl s krku. Když přišel Honza domů, koupil si panstwí a měl chytrosti až dost.
