Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 6 - 1847.djvu/127

Tato stránka nebyla zkontrolována

Honza se tedy sebral a šel k tomu pro swé hádání wyhlášenému králi. Štastně se dostal až na místo, a byl ke králi připuštěn.

„Ty se tedy chceš se mnou přít?“ ptal se král.

„Nu, pokusím se o to“ řekl Honza, a sedl wedle krále na wycpanou židli.

„Nyní začni powídat, a jestli ti řeknu že lžeš, dostaneš mou dceru a mnoho peněz,“ řekl král a pokynul Honzowi aby začal.

„Jednou sem šel do lesa, a porazil sem dub,“ začal Honza.

„To může být prawda,“ řekl král.

„Bylo z něho pilin, až tma!“

„Také to může být prawda.“

„Z těch pilin sem upletl prowaz.“

„I to může být prawda.“

„Ten prowaz sem přiwázal k nebi, a soukal se po něm nahoru,“

„To též může být prawda.“

„Nahoře se mi ho kousek nedostáwalo, uřízl sem dole kus a nahoře nastawil.“

„Také to může být prawda.“

„Již sem se chytal trámu, tu se prowaz utrhl, a já se zaryl sto sáhů pod zem.“