„I pro mne si říkejte jak chcete, ale Honzo mne wolejte, sice wás nebudu slyšet.“
Pán se smál, wykázal mu práci na celý den a Honza odešel. Prišel do kuchyně a kuchařka se hned ptala, jak se jmenuje.
Honzu to ptaní trochu mrzelo, powídal tedy: „Co wy ráda, dobré wíno.“ Když přišel nahoru do pokojů, potkala ho paní. „Ach, náš nowý lokaj; jak mu říkají?“
„Říkají mně Johannes, a jmenuju se Kočka,“ odpowěděl Honza, celý wzteklý, že musí pořád powídat, jak se jmenuje.
„Ten chlap je blázen,“ pomyslila si paní a šla dál.
Přišla slečna a poručila: „Chci políwku!“
„Já jsem políwka“ řekl Honza, kterému se děwče zalíbilo.
„To máš diwné jméno,“ řekla slečna, „ale já se neptám na ně, a chci abys mi přinesl z kuchyně políwku.“
„Na mou wěru, tu holku bych si hned wzal, kdyby mne chtěla“ myslil si Honza, když odnášel políwku, a myslil na ni celičký den. Wečer, když bylo po wší práci a wšickni ulehli, šoural se pomalu skrze několik pokojů do toho, kde slečna spala.
