Co měl ubohý Jirka říkat, když se té wýmince podwolil. Zmrzačelý přišel k tátowi. Bratři se rozzlobili, a Matěj druhý bratr umínil si, že půjde k tomu sedlákowi do služby, by se na něm pomstil. Než bohužel wedlo se mu jako bratrowi, w krátce přišel bez nosu domů.
„Teď já k němu půjdu“ řekl Honza, kterého měli wšickni za nejhloupějšího, a šelma jsem, jestli se nepomstím.
Šel tedy, a byl od sedláka pod touž wýminkou přijat, jako bratři. Ale Honza nebyl hloupý, jinde se najedl, doma nechal zelí stát; přitom byla twář pořád stejná, a sedlák se začal diwit.
Jedenkráte powídá hospodář Honzowi: „Honzo, nalož tolik a tolik obilí, jeď do města, slož je tam a přijeď domů, já jdu hned za tebou.“
Honza naložil obilí dost a dost, jel až prášilo, a w známém místě je prodal, peníze wšak nechal pro sebe, a schowal je u swé holky, kterou si byl namluwil. Sedláka nepotkal, a také se po něm nesháněl, až ten celý uzloben wečer domů přišel.
„Kde pak si obilí složil, Honzo?“ ptal se pacholka.
