Půjčka za oplátku.
Jeden tatík měl tři syny a malé hospodářstwí. Jak nabyli trochu síly, museli chutě jeden po druhém do služby. Nejstarší šel napřed.
W jedné wesnici zastawil se u welkého dworce a ptal se hospodáře, potřebuje-li pacholka?
Hospodář byl sice chlap možný a neměl dětí, ale byl skoupý až hanba, a hospodyně byla též takowá. Žádný nemohl u nich wydržet; ačkoli potřebowali pacholka jako denní sůl, přece dělal sedlák jakoby se mu jich na zawolání hrnulo, a odpowěděl Jirkowi: „Já sice pacholka nepotřebuju, ale proto si tě přece podržím; to ti ale powídám, ať se stane co stane, rozzlobit se nesmíš, sice ti uříznu nos, a bez služby tě wyženu. Jestli se ale já na tebe dříwe rozzlobím, než ty na mne, můžeš mně to samé učinit.“
Ta wýminka se zdála býti Jirkowi trochu diwná,
