widěl swou oškliwou twář w krásnou proměněnou; i začal zpíwat, a samou weselostí po sednici tancowat. Rodiče to slyšeli, a myslíce že se snad syn zbláznil, přiběhli strachem se třesouce nahoru k němu, ale nepoznali ho dříwe, až k nim promluwil. Radowali se s ním. Druhý den si dal udělat deset kowaných truhel. Když byly hotowy, postawil je do sedničky kde spal, zawřel dwéře, a začal do nich oběma rukama z kapes tolary a dukáty házet, a dříwe nepřestal, dokud nebyly truhly plny. Potom otewřel okno, kabát se sebe swlekl, hodil ho oknem wen a křičel: „Tu máš twou wýsluhu zpátky, již ji nepotřebuju!“
Čert si kabát popadl, strčil hlawu do okna a zle se na Nesytu osopil: „Ty se chraň, abys nám do klepet nepřišel, sice tě proženem jakos nás s penězi prohnal. Co peklo peklem státi bude, takowého šibalského služebníka do něho nepřiwedu.“
Nesyta se smál a přál čertu šťastnou cestu. Nyní naložil peníze na wozy, nakoupil pro newěstu drahého šperku, pro sebe šatů, krásně se přistrojil a jel s rodiči na swatbu. Jak se wyjasnily newěstiny sniwé oči, když jí objal místo oškliwého tak sličný ženich!
