čarodějníkowi, a s ním se smířit. Jak mile se Nesyta dowěděl, že k němu sám král jede, hned kázal připrawiti ještě skwostnější hody, wyjel mu wstříc a s uctiwostí jej k sobě pozwal. Tu widěl král, jak je Nesyta mocen, a jaké musí míti bohatstwí, že tolik peněz každodenně wyhází. Spatřil také, jak ho mají wšickni rádi, wojsko i rolníci i řemeslníci, a že se s těží od něho odtrhnou, a konečně že by jej snadno o králowstwí připrawiti mohl, umínil si tedy, že mu nabídne swou jedinou dceru za manželku, tím že zlému zakročí cestu, a swé zemi že pomůže.
Jak si byl umínil, tak udělal. Nabídl Nesytowi princeznu swou jedinou, a přislíbil udělati jej králem. Nesytowi to bylo whod; nedlouho na to jel s králem na newěstu se podíwat. Obdarowané od něho wojsko táhlo nazpátek, Nesyta sedl we swém záplatowaném kabátě ke králi do kočáru, a jel do hlawního města.
Princezna Milina byla krásná jako jarní růže, a měla se dostat dobrému sice ale oškliwému muži. Skoro se král obáwal, aby se mu záměr jeho nepokazil. A wěru by se bylo tak stalo, kdyby nebyla Milina příliš dobrá a swého otce ze wší duše nemilowala. Sotwa slyšela od neho, že mu neštěstí hrozí, již newáhala, a slowo swé dala. Slze jí stály w očích, a ruka
