najednou čert přinese, černého, rozcuchaného, w krátkých kalhotách, propálených škorních, w záplatowaném kabátě kroje praletého. Sotwa ho poznali.
I bodejž tě pan fráter!“ uwítal ho tatík. „Tak se chodí ze služby? Strach a hrůza z tebe jde, hned mi jdi s očí.“
Jen se nezlobte tatíčku, woda s mýdlem to wšecko sprawí, a nade wšecko tyto.“ Přitom sáhl do prawé kapsy, myslil si, aby byla plna, a w tu chwíli začal házet plnou hrstí tolary na stůl, až to řinčelo. Táta wywalil oči, a již ani necekl. Nouze a bída se z chalupy wystěhowaly, štěstí a radost se přistěhowaly. Hned druhý den dal Nesyta starou chalupu rozházet, a wystawěl nowý pěkný zámek. Potom kázal, aby se stalo prowolání, že se mají wšickni chudí řemeslníci, sedláci a žebráci z daleka široka k němu sejíti, poněwadž jim chce z nouze pomoci. Jaký to byl shon, to si můžeme pomyslit! —
Tenkráte nebylo prý ještě mnoho měst ani wesnic, a byly welké lesy, pastwišťata a luka, kde by se byly mohly úrodné role zakládat. Toho Nesyta použil. Každému sedláku dal tolik peněz, aby si mohl stateček wystawět, a wykázal mu místo tam, kde si mohl pole založit. Řemeslníci měli místa k stawení wykázaná
