Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 5 - 1846.djvu/71

Tato stránka nebyla zkontrolována

nemohl princ přiznání nikterak z ní wynutit, propustil ji. Lada byla ráda, že šťastně wywázla, poděkowala a pospíšila do kuchyně, kde wše panu kuchaři powědět musela. A wšak na wzdor ohyzdnému kožichu pozorowal princ při jejím odchodu ušlechtilý zrůst, wšimnul si krásného chodu a malounké nohy, jakou obyčejně nemotorná kuchtička nemíwá. Pořád mu to wrtalo w mozku, na jaký způsob by ji mohl sám nepozorowán, widěti.

Byl způsob w tom městě, že se lidé welmi rádi koupali, jak bohatí tak sprostí. I w zámecké welké zahradě byly dwoje lázně, jedny králowské, druhé pro domácí čeládku, kde se dwakrát za týden od prwního do posledního koupali. Na tu lázeň zpomněl Hostiwít nejdříwe, tam byla nejlepší příležitost, podiwnou kuchtičku wyskoumat. Byl práwě den koupele; tu se princ odebral tajně do zahrady, šel hned k lázni ženské, tam udělal do zdi dírku welkosti oka, a šel zase do swého pokoje. Doktoři se křížowali, že mu bylo ráno na smrt zle a teď že už chodí, Hostiwít je ale potěšil, že ho diwotworné koření pozdrawilo, z čehož oni welkou radost měli.

Na wečer, když byl čas koupání, wykradl se princ ze zámku do zahrady, šel k lázni a schowal se do