mládenec za ruku, a wedl k chaloupce; ale nebyla to již chaloupka, byl to krásný zámek ze slonowé kosti. Na prahu klečela stará babička, a smutně na příchozí hleděla. Tu se mládenec rozběhne, padne babičce okolo krku, wroucně ji políbí, a w tom okamžení se babička promění w sličnou paní, a chatrné její roucho we skwostné knížecí. Oba wzali nyní Soběslawa za ruce, a slzíce za jich wyswobození děkowali jemu.
„Jak dlouho se již trápíme a žádný, žádný sem nepřišel,“ prawil mladý muž, „byli sme od zlého čaroděje zakleni, já w kocourka, moje mladá žena w starou babu, proto že sem nechtěl jeho dceru. Měli sme tak dlouho na wyswobození čekat, dokud bychom někomu k štěstí nepomohli, který skrze lásku k neštěstí přišel. Nikdy by se to nebylo stalo, kdyby tě dobrotiwé slunce k nám nebylo poslalo, neboť daleko, široko, není člowíčka k spatření. Co žádáš, abychom ti milého nyní učinili?“
„Čeho sem si žádal, k tomu ste mi dopomohli; nyní je moje jediná touha, bych se co nejdříwe k mé drahé manželce dostal.“
Než knížecí párek mu pokoje nedal, a on musel w zámku s nimi hodowat. Po tabuli poručil kníže sloužícím — neboť s pány obžiwlo wšecko — aby při-
