wěděl, začala ho prosit, aby toto prowinění tak přísně netrestal. Také paní Luciferowá, matka černé panny, prosila za ubohého Soběslawa. Wstal tedy kníže s trůnu, wzal dceru za ruku, přistoupil k Soběslawu a řekl: „Chceš-li, abych ti žiwot darowal, musíš si mou dceru za manželku wzíti.“
To byla rána pro zamilowaného Soběslawa! Nedáwno slibowal lásku krásné zlatowlasé Heleně, a nyní si měl wzít dceru pana ďábla, oškliwou, s jedowatýma očima a s rozcuchanými wlasy. Ale pomyslil si, co škodí, slíbím to, a proto zůstanu swé milence přece wěren; kdož wí, nepoštěstí-li se mi z pekla wyklouznout. I řekl tedy, že si ji chce wzíti, Lucifer mu dceru podal a byla jeho. — W pekle se oddawky zkrátka odbýwají. Komora se zawřela, přinesly se stoly, jídla a pití, a wšecko bylo weselo. Jen nebohý ženich seděl jako zařezaný a měl ukrutný strach, jak to dále wypadne. Po weselce dowedl kníže mladé manžele do zahrady, kde stál uprostřed pěkný zámek, a řekl: „Zde budete oba bydlet, a ty, Soběslawe, můžeš wšude poroučet jako já, jen tohoto stromu se nedotýkej, sice se ti špatně powede.“
Wšecko bylo hezké, a bylo by se i Soběslawu líbilo, jen ta pekelná žena mu nechtěla býti wděk. Ale
