wrata. Služebníci otewrou, a černý komorník wede Soběslawa k swému knížeti. Na skwostném trůnu we welké síni sedí kníže ďábel a wedle něho kněžna Luciferowá. W pekle to nebylo tak zlé, Soběslaw si to mnohem hůře předstawowal, přece mu wšak bylo ouzko, když Lucifer pekelný pohled na něho obrátil, a na rohaté komonstwo křikl: „Otewřete komoru a ukažte hostu jeho lože.“
Tu se otewrou dwéře wedoucí do komory, a po Soběslawu zašupěl mráz, když to hrozné diwadlo spatřil. Na jedné straně házeli čerti duše peklu propadlé do wařícího oleje, na druhé je zase pekli na rožni, tu je trhali, tam jiné ukrutnosti s nimi prowáděli. W prostřed komoře stála rozpálená postel pro Soběslawa. Studený pot na něm wywstáwal, když pomyslil, že by na ni měl položen býti. Co mu byla síla platna wedle takowé roty? I řekl knížeti: „Čím sem peklu propadl, pane Lucifere, že mi takowou postel chystáš?“
„Neukradl si podzemnímu králi jeho dcery? Za to se budeš na posteli smažit!“
W tom se otewrou na druhé straně dwéře, a do nich wstoupí černá panna, Jak Soběslawa spatřila, hned se ptala knížete, kdo to je? Když jí to kníže po-
