k břehu. Obr spal twrdě, neboť bylo daleko jeho chrapot slyšet, jako když z hluboka hřímá. Tiše přišoupal se Soběslaw k prawé straně, a z polehoučka wytáhl z kapsy wykukující láhwičku. Tu sebou obr pohnul, a Soběslaw se honem napil, aby měl síly k boji, kdyby snad obr wstal. Ale ten zůstal ležet a spal jako prwé, tak že se Soběslawu změna láhwiček šťastně podařila, Na to poodešel a čekal na břehu až se welikán probudí; to netrwalo příliš dlouho. Obr si promnul oči, sáhl do prawé kapsy a napil se notně z láhwičky; w tom okamžení mu ale mohutné rámě skleslo, I začal wšecko wšudy proklínat, a když přicházejícího Soběslawa spatřil, wytáhl nohu z moře a zlostně se naň obořil. Ale tenkráte se nedobře potázal; jak ním Soběslaw strčil, přewalil se co shnilý pařez. Snadno ho tedy wítěz probodl a do moře hodil. Když to Soběslaw wykonal, wrátil se na čerstwém koni k zlatým zámkům.
S toužebností jej sestry očekáwaly. Sotwa ho spatřily, již mu běžely obě wstříc a srdečně mu děkowaly, že je wězení sprostil. Hned wedly hosta do pokoje, snášejíce dobré jídla a chutné owoce, by ho aspoň něčím uctily; a wšak Soběslaw byl nasycen pohledem na jich andělskou krásu.
