kázal chystat oběti. S nejwětší sláwou a pobožností odebral se weškeren lid k diwotworné studni, a tam bohům obětowal. Po oběti pak bez uškození zdraví pawouka zabili a studni wyčistili. Pramen jak stříbro čistý se wyprýštil, a když wody nabrali a jednomu nemocnému jí se napit dali, byl w okamžení zdráw. Nejdříw děkowali bohům a potom Čestmíru, kterého by byli wšemi dary zahrabali. Byl ale už swrchowaný čas, aby se zpět nawrátil, neboť začínaly stromy žloutnout.
Chýlilo se opět k wečeru! Bledá co lilie, seděla Swatawa na pawlanu, myslíc na swého miláčka a jedna slza za druhou se jí do klínu kotálela. Tu slyší kwapný dusot koňský; pozdwihne zakalené oko, a jako když se slunce z temných mračen probere, rozjasní se twář její a milostný úsměw pohráwá kolem sladkých úst. Miláček se nawrátil, již bylo konec žalosti! — Kupcowá i kupec widěli Čestmíra také přijíždět, a oba mu wyšli wstříc. Nebyl ale Čestmír sám, byl s ním jeho dobrý starý pán, bohatý kupec, který jej za wlastního syna přijal a celé jmění mu darowal. Tři zlaté péra odewzdal Čestmír kupci, a obdržel za ně krásnou Swatawu. Druhý den byla swatba, a newěstu krášlily klenoty, jež Čestmír od
