hloupý, proč pak ste se nechal tak opálit? Kdo pak to jak žiw slyšel, aby měl hřebec hříbě?“
„I nu, jáť owšem myslím, že se mi welká křiwda stala, ale když to milostpán tak sprawil, co mám dělat?“
„Wěřím wám, ale poslechněte, co wám řeknu, pod tou wýminkou, jestli se žádný nedowí, kdo wám tu radu dal. Zejtra okolo poledne wezměte síti, wylezté na Skarman (wrch blíže Domažlic) a dělejte, jako byste chytal ryby. Můj muž půjde s několika pány w tu dobu okolo. Až wás uhlídají, budou se wás ptát co tam děláte, wy jim odpowězte: když mohou míti hřebci hříbata, že mohou také na wrchu ryby růsti.“
Sedlák se paní poděkowal a slíbil že se dle rady zachowá. Druhý den si wyšel pan prokurator s několika pány na low. Tu widí již z daleka na Skarmanu sedláka sítě roztahowat. Pustili se wšickni do smíchu a přišedše až k samému wrchu, ptali se sedláka, co na wrchu dělá?
„Chytám ryby,“ odpowěděl sedlák.
„Ty bláznowý!“ křičel pan prokurator, „kdo to jak žiw slyšel, aby na wrchu ryby rostly?“
„Když mohou míti hřebci hříbata, mohou také na wrchu ryby růst,“ odpowěděl sedlák.
Pan prokurator zůstal jako piwoňka; hned si ale
