poslal pro tátu, pro krejčíře, a dal ušit šaty pro nastáwající paní prokuratorowou.
Den před swatbou přikázal ženich newěstě, aby se nikdy do jeho wěcí nepletla, do žádného soudu ani do čeho jiného, sice že se musí tu chwíli k otci nawrátit.
„Učiním po twé wůli,“ odpowěděla newěsta,
Druhý den byla swatba, a z Manky se stala welká paní. Než ona se dobře do wšeho hodila, ke každému byla wlídná a manžela swého milowala, za to ji také každý měl u weliké wážnosti. Jedenkráte přišli k panu prokuratorowi dwa sedláci, jeden měl hřebce, druhý kobylu. Oba koně ale měli dohromady. Když kobyla dostala hříbě, nastala otázka, komu náleží? Sedlák co měl hřebce, twrdil že wším práwem jemu hříbě patří, sedlák jemuž kobyla patřila, dokazowal že má k hříběti jestě wětší právo. Tak se hádali, až se dostali k panu prokuratorowi. Sedlák jehož byl hřebec, měl welké bohalstwí, i dal panu prokuratorowi dobré slowo po straně, a hřebec dostal hříbě.
Zatím ale paní prokuratorowá wšecko we wedlejším pokoji přeslechla; i nelíbil se jí nesprawedliwý rozsudek pana manžela. Když wyšel chudší sedlák wen, zakýwala na něho, a prawila mu stranou: „Wy
