wíš-li co, poněwadž widím, že se polepší, nechám je tu a při tom se ti hned odměním. Až přijde ten a ten den, wejdi do prwního hradu, kde bude množstwí lidu. Až se strhne w hradu křik, služebníci wrata otewrou, a já pána pryč powedu, tu ke mně přistup a řekni: „Odejdi w tu chwíli, sice bude zle!“ Já tě poslechnu a půjdu. Potom si ale dej od pána dwa pytle zlata dát, a nebude-li chtít, řekni jen že mne zawoláš. Od toho jdi k druhému hradu, a téż tak udělej, a stejný plat požádej. S penězi ale dobře hospodař, a užíwej jich k dobrému. Až bude měsíc w ouplňku, musím odnést samého knížete, než to bych ti neradil, abys ho chtěl wyswobodit, sice bys musel wlastní swou kůži nastawit. To dořekl a odešel.
Owčák si pamatowal každé slowo. Když bylo čtwrt měsíce, wypowěděl službu a šel ke hradu, kde jeden z těch dwou zpráwců zůstáwal. Přišel tam práwě w čas. Zástupy lidstwa stály tu a díwaly se, až čert pána ponese. Tu se strhne w zámku zoufanliwý křik, wrata se otewrou a černý táhne pána wen, zsinalého a na polo mrtwého. Tu wystoupí z lidu owčák, wezme pána za ruku, a čerta odstrčiw wolá: „Odejdi, sice bude s tebou zle!“ Tu chwíli čert zmizí, a potěšený pán líbá ruku owčákowu, ptaje se ho, co žádá
