s Káčou, kupowal marcipan i sladkou wodku, a když přišel čas jíti domů, wyprowázel ji po wsi.
„Kýž bych mohla s Wámi tak do smrti tancowat jako dnes,“ prawila Káča, když se měli rozcházet.
„I to se ti může stát, pojď se mnou.“
„A kde zůstáwáte?“
„Chyť se mne kolem krku, já ti powím.“
Káča ho chapla, ale w tom okamžení se proměnil pán w čerta a letěl s ní zrowna k peklu. U wrat se zastawil a tloukl, kamarádi přišli, otewřeli a když widěli towaryše, že je celý upachtěn, chtěli mu ulehčit a Káču s něho sundat. Ale ta se držela jako klíště a žiwou mocí se odtrhnout nedala; chtěj nechtěj musel se čert s Káčou na krku k panu Antichristowi odebrat.
„Koho si to neseš?“ ptal se ho pán. A tu powídal čert, jak chodil po zemi, že zaslechl Káčin nářek o tanečníka, a mysle ji trochu zastrašit, že se s ní pustil do tance, a pak že ji na chwíli také peklo chtěl okázat. „Já newěděl,“ dokončil, „že se mne nebude chtít spustit.“
„Proto že jsi hlupák a naučení moje si nepamatuješ,“ wyjel na něj starý pán. „Dříwe než s kým co začneš, máš jeho smejšlení znát; kdybys byl na to zpomněl, když tě Káča wyprowázela, nebyl bys ji
