Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 3 - 1846.djvu/111

Tato stránka nebyla zkontrolována

Čert a Káča.

W jedné wesnici byla stará děwečka, jmenem Káča. Měla chaloupku, zahradu a k tomu ještě pár zlatých peněz, ale kdyby byla celá w zlatě seděla, nebyl by si ji ani ten nejchudší chasník wzal, proto že byla jako čert zlá a hubatá. Měla starou matku, a leckdy posluhu potřebowala, ale kdyby byl mohl někoho krejcar spasit a ona dukáty platila, nebyl by ji toho nejmenšího udělal, proto že se hned pro každé slowo soudila a wadila, až to bylo na deset honů slyšet. K tomu wšemu nebyla hezká, a tak zůstáwala na ocet, až jí bylo již pomalu čtyrycet let. Jak to z wětšího dílu we wesnicích býwá, že je každou nedèli odpoledne musika, bylo to i tu; jak se ozwaly u rychtářů aneb w hospodě dudy, hned byla plná sednice hochů, w síni a po náspi stály děvčata, a u oken děti. Ale nejprwnější mezi wšemi byla Káča; hoši na děw-