jí ženicha zaopatřil. Když tedy princ opět ulehl, zaklepal zase někdo silně na okno. „Jdete také pro jednu sestru?“ ptal se hned princ.
‚Jdu, jestli mně ji dáš.‘
„A kdo jsi ty?“
‚Já jsem král wětrů.‘
„Nu toť budu mít pořádné šwagry,“ pomyslil u sebe Silomil a běžel pro tu nejmladší sestru. Když ji za okno položil, wzal ji wětrník do náručí a sedl s ni do modrooblakowého wozu, při němžto čtyry bujné koně zapřaženy byly. Jak král s newěstou do něho sedl, wznesly se s nimi do powětří.
Druhý den, když se král s králownou s cesty wrátil, běžel mu princ naproti; i diwil se král, proč nejdou s ním princezny a ptal se Silomila kde jsou?
„Milý otče,“ odpowěděl ten, „já je wšecky tři prowdal.“
„Co to powídáš!“ wykřikli rodiče.
„Prawdu; jedna je nyní králownou slunce, druhá králownou měsíce, a tretí králownou wětrů.“ Tu začal princ powídat, jak se wše událo.
Když uslyšeli rodiče o welkém štěstí swych dcer, zmírnili hněw na syna, a jedině to mu předstírali, že nečekal, až oni přijdou. Princowi se ale brzy po
