ly chrápat, přinesly welké hráze, opřely je o něj, a wší silou najednou do ohně ho swalily. W okamžení byl z lidojeda škwarek. Jednoho měly tedy s krku; jak ale s druhou?
Když baba wstala, přihrnuly se k ní holky a powídaly, aby se dala honem strojit, že se muž její z lesa brzy wrátí, a že by se tuze rozhněwal, kdyby ji tak dlouho rozcuchanou spatřil. Baba si tedy usedla na stolici, a holky ji začaly česat.
„Shejbněte babičko hlawu, abych wám mohla wlasy zadu hezky uhladit,“ řekla Kasala.
Baba hlawu shýbla, a Kasala jí hodila wlasy přes oči, wzala welkou sekeru, kterou jí Popelka podala, a jedním rázem hlawu jí uťala. Potom wšecko wyčistily a tělo zakopaly. Jsouce teď plnomocnými paními zámku, prohledaly wšecko, kde co leží, a našly mnoho drahých a skwostných wěcí, které se jim wšecky dobře hodily. Ale ubohé Popelce nastali krušní dnowé. Jako dříwe, když ještě doma byla, musela wšecko dělat, uklízet, prát, wařit, co zatím slečny sestry pořád jen se fintily a titěrnými pracemi obíraly. Popelka byla tomu sice zwyklá, a nebylo by jí to přicházelo odporné, kdyby ji byly sestry alespoň jen nesužowaly; tak ale nebylo jim nic
