jsem šel dále do lesa, a zabral se tak do swé práce, že jsem na wás docela zapomněl, a když jsem pak se chtěl pro wás wrátit, byly jste již pryč; co jsem měl dělati? šel jsem tedy bližšími stezkami k domowu.“
Kasala a Adlina tomu uwěřily, ale Popelka wěděla, co w tom wězí. W noci zase řekl otec: „Zejtra se mi zajisté newrátějí!“
Matka ho prosila, by od toho upustil a nikam wíce je newodil, ale on dokonce jinak učiniti nechtěl. Ještě se ani nerozšeřilo, když Popelka zase u tetky byla, a wšecko jí powídala; ale tenkráte se na ni tetka oprawdu rozhněwala, že sestry zase zpátky přiwedla. A ze zlosti dala jí naschwál hrachu, co jen unést mohla, by ho za sebou trousila. Po slunce wýchodu zbudil otec dcery, řka, aby s ním šly na chwojí. Nasnídaly se a šly. Popelka zůstáwala pozadu a pořád hrách za sebou trousila. Tatík je tenkráte ještě dále zawedl, a okázaw jim, kde mají chwojí lámat, odešel jinam. Slunce stálo již hodně wysoko, když hromadu chwojí nalámaného majíce, po otci se sháněly. Wolaly, hledaly, ale wše darmo. Tu jim Popelka nabídla, že půjdou zase samy domů; koukala na cestě po hrachu, ale hrachu nikde nebylo. Widě-
