ty tam, co nyní počít? I bylo mu toho již líto, že utekl z vojny. Tu jde mimo pěkně oblečený pán. »Pochválen buď Ježíš Kristus!« pozdravil Petr a pozdvihl klobouk, ale pán neodpověděl a šel dále, než zase se obrátil a ptal se Petra, co se mu stalo, že se zdá být smuten a mrzut.
»Kdož by se nezlobil,« odpověděl Petr a zvolnička vstával, »vždyť je na světě čím dál, tím hůř! Na třech místech jsem prosil o službu, a všude mě poslali k čertu. Věru bych k němu šel, kdybych věděl, kudy tam.«
»A nebál bys se ho?« ptal se pán.
»Nebojím se ani celého pekla,« odpověděl lhostejně Petr.
»Tedy se na mne podívej, já jsem, koho hledáš,« řekl pán a proměnil se v čerta. Ale Petr sebou ani nehnul a pokojně si čerta prohlížel. Tu mu černý povídal, aby šel k němu do služby, že nebude mít mnoho dělat a že se mu dobře povede; bude-li při tom poslušen, že ho za sedm let pustí a štědře obdaruje. Petr podal čertovi ruku, ten ho vzal v poli, zvedl se s ním do povětří, a než se Petr zpamatoval, byli v pekle. Tam mu čert dal kožené šaty a vedl ho do síně, kde stály tři kotly, pod nimiž hořelo.
I řekl čert Petrovi: »Tvou prací po celých sedm let bude pod ty kotly přikládat. Pod první kotel dáš za den čtyry polena, pod druhý kotel dáš osm, pod třetí dáš dvanáct. Jen se měj na pozoru, aby ti oheň nevyhasl, a nikdy se do kotlů nedívej, sice tě bez platu vyženu! Ale budeš-li poslušen mých slov, nebudeš pykat.«
Kdyby to nebylo v pekle, mohl Petr říci, že se má jako v nebi. Jíst a pít měl do sytosti a práce málo; když chtěl, procházel se po zahradě, když nechtěl, sedl k černým kamarádům, a ti povídali takové kousky, že mohl až smíchem puknout. Pod kotly přikládat nezapomněl, a víka odkryt mu ani nepřipadlo. Jedenkráte mu bylo, jakoby v kotli něco zabručelo, i běžel k čertům s vyřízenou, ale ti mu odpověděli, že to není jejich starostí, a Petr šel zase ke kotli řka: »Nu, pro mne, ať se to tam na škvarek spálí, já se tam nepodívám.«
Již se to zdálo být Petrovi hodně dlouho, co ho čert
