»Pochválen buď Ježíš Kristus, hospodáři!« pozdravil Petr.
»Až na věky; co bys rád?« ptal se plnou hubou sedlák.
Zdali byste nepotřeboval pacholka. Přišel jsem s vojny a hledám si službu.«
»Vysloužilý voják? Tak mladý? Ty bys byl asi dobré kvítí, když s tebou ani na vojně obstát nemohli! Ráno aby ležel na sudni chléb, ve stole karty a za stolem děvče, to mají ti páni nejradší. Já bych musel dělat pacholka, a ty bys dělal hospodáře. Jdi s Pánem Bohem!«
Petr začínal sedlákovi špatné domnění vymlouvat, ale sedlák ho poslal »k čertu«, obrátil se a šel do vnitř. Petrovi tváře jen hořely, jak se styděl, že ho sedlák tak zhaněl, ale co měl říci? V druhé vesnici umínil si, že půjde k správci o službu žádat a že o vojně ani necekne, aby se mu zase tak nevedlo. Přijde k vratům, vezme za kliku, těžké dveře se otevrou, a pronikavý hlas zvonku nad nimi ozve se po celém domě. Z kuchyně vyběhne hospodyně, za ní tři kočky. I ptá se Petra, co chce.
»Chtěl jsem se zeptat pana správce, zdali by nepotřeboval pacholka. Táta mi umřel, na mne se málo dostalo, musím jít sloužit.«
»Zeptám se,« odpověděla hospodyně a šla do pokoje, kde pan správec s dvěma hostmi v karty hrál.
»Venku je selský chasník a ptá se po službě; zdá se být pořádný hoch. Na druhý týden půjde náš pacholek pryč, myslila jsem, kdybyste s ním ráčil promluvit.«
»Teď mi dala pokoj, ať jde k čertu! Alifer!« odpověděl pan správec, vyhodil kartu, a hospodyně se hnala ze dveří. Petr zaslechl správcovu odpověď až venku i dal s Bohem, a nevrle dveřmi bouchl. »Již vidím, že nedostanu ve vesnici službu, půjdu raději do města,« pravil sám k sobě a šel k městu. Ale i ve městě se mu lépe nevedlo, neboť ho poslal i nejbohatší kupec k čertu a ještě mu nadal selských hlupáků.
»Kdybych jen věděl, kudy do pekla, šel bych tam rovnou cestou, a možná, že bych dostal u čerta lepší službu než u těch nemilosrdných lidí.« Tak naříkal Petr v lese na trávníku, kamž si byl celý utrmácen lehl. Krony byly
