Angelina raději odešla, aby neslyšela bohaprázdné rozprávky svých sester. Byly to tak prostopášné dívky, že jim nebylo daleko široko roveň. Druhý den ráno přišel Petr do zámku; když ho starší sestry viděly, byly rády, že k sňatku nesvolily, ale Angelina náhle omdlela, a když ji přivedli k sobě, byla bílá a studená jako z mramoru. Kníže ji vedl sám k ženichovi, který si lehce pomyslil, proč se nevěsta tak třese a bledne, i řekl přívětivým hlasem: »Mohu věřit, krásná kněžno, že se vám nelíbím, ale nebojte se mne: však já budu hezčí a milovat vás budu jako oko v hlavě.«
Angelina poslouchala ráda jeho příjemný hlas, ale když se na něho podívat musela, bylo jí, jakby po ní smrt sahala. Petr to dobře pozoroval, a proto se také dlouho nezdržel, dal otci peníze, co jich žádal, umluvil s ním, že bude za osm dní svatba, a pak odkvapil. Ze zámku pospíchal do lesíka a volal na čerta co hrdla měl. Ten ho sotva zaslechl, již stál u něho.
»Co žádáš, švagře?« ptal se.
»Abys mne udělal, jakým jsem byl dříve; co bych z toho měl, že jsi mi pomohl ke knížecí nevěstě, když by nemohla na mne pohledět?«
»Pojď se mnou švagříčku, za chvíli budeš jako výlupek.«
Chutě se Petr čerta chopil, a ten ho odnesl, Bůh sám ví, do které země a postavil ho u malé studánky. »V té studánce se umyj, a budeš hezčí, než jsi byl kdykoliv před tím.« Petr skočil do ní celý, a byl krásný jako panna. »Švagříčku, za ty peníze ti tak neděkuji, jako že jsi mne tak hezkého udělal. Teď mne bude mít Línka ráda.« Samou blažeností padl čertu okolo krku, a oba letěli do velkého města, kde si Petr nakoupil krásného šatstva, kočárů, koní, najal sloužících a jako nějaký princ se vrátil k nevěstě.
Bylo to den před svatbou; nevěsta chodila po pokoji jako stín a se strachem pokukovala, zda ženich nejede. Sestry byly vyloženy z okna, mluvily bezbožné řeči a čekaly, až přiveze věno. Tu jede celá řada vozů, koňů a lidstva, ale v čele překrásný kočár, v němž sedí skvostně přistrojený mladík. Vyskočí z vozu, běží nahoru,
