Stránka:Božena Němcová - Čertův švagr — Kmotr Matěj - 1899.djvu/11

Tato stránka byla zkontrolována
9
Čertův švagr


vysype ti tolik dukátů, co budeš chtít. Měj se dobře, Petře; myslil jsem, že u nás ještě zůstaneš, neboť na světě bez toho mnoho neužiješ: lidé se tě budou bát, proto, že jsi se už sedm let nemyl, sedm let vlasů ani nehtů nestříhal.«

»Ba na mou věru, na to jsem ani nevzpomněl. Ale toť je pojednou, voda a nůžky všecko spraví. U vás přece nezůstanu.«

»Od té černoty si nepomůžeš, leč bych já ti dal dobrou radu. Prozatím zůstaň, jaký jsi, a jdi na svět! Až budeš chtít, pomohu ti. Kdyby se tě lidě ptali, kdo jsi, řekni, žes čertův švagr, a nebudeš lhát.«

»Ale poslechni, pane čerte, když jsem ti vše tak pořádně obstaral, mohl bys mně teď povědět, co v těch kotlích vězí.«

»Podívej se tedy!« řekl čert a odkryl první víko. Petr viděl svou macechu.

»Máš štěstí, že jsem to dříve nevěděl, sice bych byl místo dvanácti čtyry a dvacet polínek přiložil,« zkřikl Petr zuřivě. V druhém kotli byl pan vrchní, v třetím pan desátník. – »Vidíš,« pravil čert a přiložil na oheň, »v těchto kotlech se vaří nemilosrdná srdce.«

Potom se Petr s čerty rozloučil, pán ho vzal na záda a donesl opět do lesíka, v kterém před sedmi lety seděl. Když na zem stoupil, otřásl se, strčil měšec do kapsy a šel do blízké vesnice. Ale jak mile přišel k první chalupě, děti začaly křičet, jakoby je na nože bral, všecko se rozutíkalo a volalo: »Táto, mámo, čert, čert!« Lidé vybíhali z chalup, ale každý hned zase hlavu schoval, křižoval se a dvéře zavíral. Petr zamířil do hospody; hospodský i jeho žena stáli na záspi, když Petr vcházel do vrat. »Spaste duši! to je čert!« Tak zkřikli oba, chtěli utíkat, ale v strachu a spěchu vrazili do sebe a oba padli na zem; než se zase sebrali, stál Petr u nich a smál se. »Pít mi dejte!« poručil a šel do sednice. Ale hospodský se bál jíti za ním; teprva když se trochu vzpamatoval, a Petr neustále píti žádal, šel na stáj, kde pasák vázal seno, a zavolal ho dolů. Dal mu do ruky džbánek a řekl: »Jiříčku, dones ten džbánek piva do sednice! Sedí tam ošklivě zarostlý člověk, ale ty se ho nemusíš bát.«

Jiříček vzal džbánek a šel, ale když otevřel dvéře a