dete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje. 3 A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti. 4 Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti. 5 My zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme. 6 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající. 7 Běželi jste dobře. Kdo vám překazil, abyste pravdy neposlouchali? 8 Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá. 9 Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje. 10 Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, kterýž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli. 11 Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež ještě protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže. 12 Ó by také odřezáni byli, kteříž vás nepokojí. 13 Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste pod zámyslem té svobody nepovolovali tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek. 14 Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 15 Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli. 16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což byste chtěli, to činili. 18 Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem. 19 Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost, 20 Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty, 21 Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé pravil, že království Božího dědicové nebudou. 22 Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. 23 Proti takovýmť není zákon. 24 Nebo kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. 25 Jsme-liť Duchem živi, Duchem i choďme. 26 Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce.
Kapitola VI.
1 Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín. 2 Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův. 3 Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí. 4 Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdyť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném. 5 Nebo jeden každý své břímě ponese. 6 Zdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu s tím, od kohož naučení béře, vším statkem. 7 Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. 8 Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žití bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný. 9 Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce. 10 A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, nejvíce pak domácím víry. 11 Pohleďte, jaký jsem vám list napsal svou rukou. 12 Ti, kteříž chtějí tvární býti podlé těla, nutí vás, abyste se obřezovali, je-
