dlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil. 22 A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím. 23 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 24 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 25 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 26 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde. 27 A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. 28 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 29 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. 30 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 31 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 32 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni. 33 A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte. 34 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
Kapitola XII.
1 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli. 2 Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. 3 Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém. 4 Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch, 5 A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán, 6 A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech. 7 Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. 8 Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podlé téhož Ducha. 9 Jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu. 10 Někomu pak divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. 11 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí. 12 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. 13 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme. 14 Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí. 15 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? 16 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? 17 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli všecko sluch, kde povonění? 18 Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý z nich v těle, tak jakž chtěl. 19 Pakliť by všickni byli jeden oud, kde by bylo tělo? 20 Ale nyní ač mnozí oudové jsou, jest však jedno tělo. 21 Nemůžeť tedy oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, aneb opět hlava nohám: Nepotřebuji vás. 22 Nýbrž mnohem více oudové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.
