děje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad. 20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé, 21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme Římané. 22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati. 23 A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. 24 Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. 25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, tak že je slyšeli vězňové. 26 A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové spadli. 27 A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. 28 I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. 29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly. 30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? 31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj. 32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho. 33 A pojav je v tu hodinu v noci, umyl jim rány. I pokřtěn jest hned on i všickni domácí jeho. 34 A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se vším domem svým uvěřil Bohu. 35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi. 36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji. 37 Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás. 38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli. 39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města. 40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, a odešli.
Kapitola XVII.
1 A prošedše Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla škola Židovská. 2 Tedy Pavel podlé obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z písem, 3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemalo. 5 Ale zažženi byvše závistí Židé nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a nešlechetné lidi, a shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli. 7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, totiž Ježíše. 8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž to slyšeli. 9 Ale přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratří pak hned v noci vyslali i Pavla i Sílu do Berie. Kteříž přišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteříž přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce písma, tak-li by ty věci byly. 12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemalo.
