14 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví. 15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice? 16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 17 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní? 18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 19 I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 20 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 21 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 23 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho, 28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 30 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí. 31 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli. 32 Nejposléze po všech umřela i ta žena. 33 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. 35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. 36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. 38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 39 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 40 I nesměli se jeho na nic více tázati. 41 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým? 42 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 43 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých? 44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 46 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích. 47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
Kapitola XXI.
1 A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.
