Stránka:Bible kralická (1918).pdf/861

lek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám. ¹⁶ I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech. ¹⁷ A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku. ¹⁸ I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů. ¹⁹ Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém. ²⁰ I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno. ²¹ A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo. ²² A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu, ²³ (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,) ²⁴ A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek. ²⁵ A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm. ²⁶ A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně. ²⁷ Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm, ²⁸ Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl: ²⁹ Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji. ³⁰ Nebo viděly oči mé spasení tvé, ³¹ Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí, ³² Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského. ³³ Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm. ³⁴ I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno, ³⁵ (A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení. ³⁶ Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého. ³⁷ A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí. ³⁸ A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě. ³⁹ Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta. ⁴⁰ Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm. ⁴¹ I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. ⁴² A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního, ⁴³ A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho. ⁴⁴ Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými. ⁴⁵ A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho. ⁴⁶ I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich. ⁴⁷ A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho. ⁴⁸ A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe. ⁴⁹ I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti? ⁵⁰ Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil. ⁵¹ I šel s nimi, a přišel do Nazaréta,