Stránka:Bible kralická (1918).pdf/849

I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. ² Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho. ³ On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? ⁴ Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti. ⁵ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní. ⁶ Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. ⁷ Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. ⁸ I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. ⁹ Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. ¹⁰ A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. ¹¹ I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní. ¹² A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. ¹³ Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. ¹⁴ To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. ¹⁵ Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. ¹⁶ A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. ¹⁷ Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? ¹⁸ I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh. ¹⁹ Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku. ²⁰ A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. ²¹ Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž. ²² On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. ²³ A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího. ²⁴ Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. ²⁵ Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. ²⁶ Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? ²⁷ A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. ²⁸ I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. ²⁹ Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, ³⁰ Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. ³¹ Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první. ³² Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, ³³ Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. ³⁴ Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. ³⁵ Tedy přistoupili k němu Jakub a