fenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. 28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 31 Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 32 I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. 35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. 37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Kapitola VIII.
1 V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: 2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli. 3 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. 4 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? 5 I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm. 6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. 7 A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. 8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. 9 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je. 10 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. 11 I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. 12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. 13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále. 14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. 15 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova. 16 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. 17 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce? 18 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, 19 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. 20 A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. 21 I řekl jim: Kterakž nerozumíte? 22 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. 23 I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. 24 A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. 25 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.
