chové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, 29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. 30 Nebo pravili: Ducha nečistého má. 31 Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. 32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. 33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? 34 A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.
Kapitola IV.
1 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře. 2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém: 3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je. 5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země. 6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo. 7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. 8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. 9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. 10 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství. 11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje, 12 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové. 13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte? 14 Rozsevač ten slovo rozsívá. 15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. 16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je. 17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší. 18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší, 19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. 20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. 21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. 22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo. 23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. 24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. 25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. 26 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země. 27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví. 28 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. 29 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
