nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra. 22 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. 23 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy. 24 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží. 25 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím,) a dal i těm, kteříž s ním byli? 27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. 28 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.
Kapitola III.
1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. 2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. 3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed. 4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli. 5 A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá. 6 A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili. 7 Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, 8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. 9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli. 10 Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy. 11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží. 12 Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. 13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. 14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati, 15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: 16 Šimona, jemuž dal jméno Petr, 17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,) 18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského, 19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. 20 A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti. 21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. 22 Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. 23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? 24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. 25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. 26 Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. 27 Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. 28 Amen pravím vám, že všickni hří-
