44 Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? 45 Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. 46 I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.
Kapitola XXVI.
1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: 2 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. 3 Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš. 4 A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. 5 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu. 6 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, 7 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. 8 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? 9 Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. 10 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. 11 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 12 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. 13 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. 14 Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, 15 Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných. 16 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. 17 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? 18 On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. 19 I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka. 20 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. 21 A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? 23 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí. 24 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. 25 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. 26 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 27 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni. 28 Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. 29 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého. 30 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 31 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.
